Zdravá ztráta

Část třetí

Široká a vysoká váza byla naplněná čerstvými květinami k prasknutí. Dominovaly jí blankytně modré jiřiny, doplňovaly je broskvové pivoňky a ze stran se lehce pohupovaly sytě oranžové, růžové a červené gerbery. Na barovém mahagonovém stole se krom květin roztahoval zatuhlý vosk z několika vyhořelých svíček a staré dřevěné rádio. Místo sofa byly u stěny posazené dvě houpací křesla s jemně, ale viditelně vysazenými zadky. Vlevo s hlubším větším a vpravo mělčím menším. U každého křesla byl malý kulatý stolek, vlevo s otisky různě širokých sklenic a hrnků, vpravo s otřenou deskou a podtácky. Obě křesla směřovala na místo, kde by dnes zřejmě visela televize. Tam se rozpínal skoro přes celou stěnu dvoumetrový impresionistický obraz borovicového lesa skoro jak opravdový výhled. Tmavě zelené záclony pouštěly doprostřed pokoje jen proužek světla, který téměř chirurgicky půlil celou místnost mlhavým paprskem. Půlil okno, koberec a květinu ve váze. Ve světelné stěně poletoval prach z květin a popel nahoru dolu jak v rytmu valčíku, raz dva tři dvá dva tři. Ve stejném rytmu byly vidět také vyšlapané kroky na koberci, a ačkoliv schované ve stínu, odhalilo by trénované oko pár vypálených děr v koberci vedle levého křesla, které připomínaly prchavé momenty, kdy manžel při čtení usnul s doutníkem v ruce a stačilo málo k požáru.

Zaskřípal prah. Stála pod tíhou života, kterou nesou všichni, věkem shrbená. Nasála vzduch, který voněl kombinací dřeva, tabáku, zatuchlosti a čerstvých květin. Sáhla po rádiu a otočila kolečkem, i když věděla, že už nějakou chvíli nefunguje. Dlouze se zadívala se na levé křeslo. Zhluboka se nadechla, chvíli zadržela dech a s dlouhým výdechem pohladila květiny.