Krátké texty o tom, co cítíme, i když to neumíme říct nahlas.
Otec od mladé rodiny scházel z půdy a v zubech držel psaníčko. Sestoupil ze žebříku, otřel si zašpiněnou tvář a zamumlal něco o tom, jaký byl děda tajnůstkář. Pak obálku otevřel a pustil se…
Číst povídkuŠiroká a vysoká váza byla naplněná čerstvými květinami k prasknutí. Dominovaly jí blankytně modré jiřiny, doplňovaly je broskvové pivoňky a ze stran se lehce pohupovaly sytě oranžové…
Číst povídkuA pak ho přestaly bavit i romantický procházky po obědě, držení za ruce a letmý polibky na tvář. Stejně tušil, že to v týhle prohnilý uzavřený společnosti dělaj všichni, každej s každym a…
Číst povídku“A za co se tak stydíte? Co ve vás vyvolává ten pocit?” zeptal se ho psycholog apaticky a dvakrát poklepal na telefon, asi aby zijstil čas.
Číst povídkuJakej je ten vzoreček? slyšel jsem většinou předtím, než jsem dostal facku a slzy mi rozpily čísla a písmenka v sešitě. Za to jsem dostal druhou a bez večeře - často nějaké ryby, kterou…
Číst povídku“Budu tě milovat napříč” otřel si hřbetem ruky slzu z obličeje a její slzu rozmazal jemným pohlazením po tváři. V jejích lesklých skleněných očích byla veškerá něha, kterou posbírala za…
Číst povídku
